Životní koučink má specifickou oblast párového nebo partnerského koučování. Dva lidé, kteří spolu začínají žít nebo už kratší i delší dobu žijí zjišťují po čase, že mnoho věcí zůstává nedořešeno a neřešeno. Že vznikají takzvané spouštěče emocí. Dokonce se pak stávají podobné alergickým reakcím. A dva lidé někdy bojují o moc, někdy nacházejí usmíření, někdy kříží různé životní filozofie nebo rodinné stereotypy nebo různé rady a doporučení nebo také nevědomé vzorce chování. Mísí se realita s očekáváním. Očekáváním sama od sebe, od partnera, od rodiny.

Takový dynamický systém jako je partnerský vztah si zaslouží vědomou péči a vyjasňování a vytváření vlastních technik, které směřují ke spokojenému životu. Vždyť kolik z nás je ochotno popsat svůj vlastní sen svému partnerovi. A kolik z nás ví jaký je životní sen našeho partnera. A jak můžeme být šťastni, když se nesnažíme o splnění životního snu ? A jak můžeme být šťastni s někým, kdo už rezignoval na svůj životní sen.

Partnerský koučink je asi nejužitečnější v přechodných obdobích vztahů. Před a po svatbě. Před a po narození dítěte. Když děti dospívají a sami si prochází všemi esencemi puberty a s ní spojenými přechodovými prvky života. Když odcházejí děti mimo domov, tedy na školy nebo za získáním zkušeností do zahraničí. Když odchází z domova za svým partnerem a rodičovská role se stává spíše vzdálenou a korenspodeční než denodenní. Když nastává přechod partnerů do třetího věku života.

To všechno jsou velmi dynamická období a vyznat se ve svých pocitech a záměrech a s láskou a respektem umožnit partnerovi to samé je mnohdy nad síly dvou lidí, kteří pochopitelně postrádají neutrální úhel pohledu. A kouč může takový neutrální bod zastoupit a navíc nabídnout směřování pozornosti na společnou budoucnost.