Rozdíl mezi týmovým a skupinovým koučinkem vidíme v ne/ existenci týmových prvků. Těmito prvky máme na mysli například společné vize, cíle, pravidla komunikace. Pokud mluvíme o skupinovém koučinku jedná se tedy o společenství individualit, které si v rámci obecného zadání tématu hledají vlastní cíle a způsoby řešení. Výhoda práce ve skupině je ve sdílení a vzájemné inspiraci řešeními, nápady a vhledy. Zároveň tuto skupinu nespojují žádné společné záměry jako tomu bývá u týmu.

Přístup nás koučů je založený na podpoře vzájemné inspirace. Je zajímavé jak například jednoduchá technika “mluvící” hůlky změní naladění lidí. Někdy se lidé domnívají, že musí hodně přispívat, komentovat, radit....prostě mluvit. A přitom ten pravý dar sdílení spočívá v tichém naslouchání, pozorování našich interních reakcí, kladení si otázek typu : ....jaká zpráva je mi předkládána v příběhu, který ten člověk vypráví ? ..proč mně to téma provokuje, rozrušuje, rozradostňuje, energetizuje, naplňuje láskou...?........jak s tímto tématem zacházím a chci zacházet ve svém životě já ?...

Určitá forma zklidnění mysli a její zaměření na budoucnost přináší mnohdy vhledy a také odvahu a chuť aspoň začít zkoušet měnit svůj život směrem k větší spokojenosti. Větší zvědomění okolností života a ujasnění nebo lepší strukturování postojů, hodnot a skutečných priorit.

Zpravidla je každý dobrý koučink uzavírán akčními kroky nebo plány. I na skupinovém koučinku je tomu tak. Tyto kroky jsou navíc propojené se sílou veřejné deklarace. Slyším- li sám sebe jak ostatním lidem říkám, co se chystám udělat, má moje odhlodlání většinou daleko větší váhu než pokud tak činím pouze v rámci interního dialogu. A tím pádem je moje motivace silnější a radost ze splnění cílů je násobená následným sdílením.