Dvouhlasý zpěv zpívaný jedním člověkem. Z jedněch lidských úst vychází jeden hlubší, základní tón, a zároveň i vyšší, flétnový tón, který zpravidla tvoří melodii. Seznámil jsem se s alikvotním zpěvem ve stejném období jako s koučinkem. Bylo to o letních prázdninách roku 2005. Pracoval jsem tehdy jako finanční ředitel v rafinérské společnosti a moje písničky a hudba obecně byly na několikáté koleji mého života.
A červencový festival alikvotního zpěvu v Nových hradech otevřel dveře do budoucí reality. Alikvótni zpěv totiž funguje jako navigační systém. Jakoby člověk tímto zpěvem aktivoval svou intuici a komunikační kanál s budoucím uspořádáním života.
V srpnu jsem začal studovat koučink, který se během necelého roku stal mým novým povoláním. Ve stejném období jsem navštívil Peru a setkal se kulturou a lidmi, jejichž názory na život na Zemi mi byly tak blízké, jako bych je znal odjakživa.
A tak jsem začal lidi učit zpívat alikvotní technikou. Paradoxem je, že alikvotně zpívat může každý, kdo dokáže mluvit. A alikvotní zpěv vždy ladí. Je to zábava, forma meditace, napojení na vyšší JÁ, aktivace intuice…
Z hlediska vědeckého pohledu to funguje tak, že naše hlasivky vibrují tím, jak přes ně proudí vzduch. Tím vzniká tón. Fígl je, že není sám, ale že má spoustu sourozenců, kteří vibrují s ním. Někteří rychleji (vyšší bráškové) a někteří pomaleji (nižší bráškové).
A jak vzduch putuje z hlasivek do ústní dutiny a nese s sebou celou tu partu brášků, tak různými pohyby rtů nebo jazyka některým z brášků dáváme větší možnost zaznít. A tak se kromě hlavního tónu, který vzniká v hlasivkách, ozývají ještě další tóny, které zesilujeme v ústní dutině a tvoříme melodii.
Výhodou je, že vyšší tóny jsou násobkem základního tónu a tedy s ním ladí. A tak můžeme zrelaxovaně zpívat, protože všechno, co zazní, ladí.
A do života se dostává dobrá nálada, od slova naladěno.
