Miluji koučink. Cesta k němu byla však trnitá. První setkání bylo v rámci pracovní povinnosti, kdy na nějakém manažerském tréninku lektorka zmínila koučink jako nástroj, který vede k dosahování vyšší efektivity. Jako první mne napadlo, že to je zase další s manažerských pseudopsychologických rychlometod k tomu, jak vyrazit z lidí, které nebaví jejich práce, ještě větší výkon. Koučink jsem na první dobrou zavrhl.
Stejným způsobem jsem reagoval i na otázky mojí ženy Aleny, když se ptala, co si myslím o koučinku. Alena, HR manažerka, pochopitelně nedbala na moje výhrady a začala koučink studovat u Erickson College. A hned první večer po prvním tréninkovém dni jsem od ní slyšel slova o upozadění svého ega, naslouchání, propojování vědomé a nevědomé části mozku, o neutrálním přístupu k příběhu klienta.
Všechno to byla slova, která zapadala do úplně jiného pojetí slova koučink a byla daleko blíž mé životní filozofii.
A tak se mi podařilo hned na druhý den zasednout do lavic šestnáctidenního kurz TASC. Netušil jsem, že jsem právě vstoupil na cestu, kde se začínají naplňovat sny a přání.
Byl jsem v té době finančním ředitelem a plánoval, jak nové metody využiji v práci. Ale život měl jiný záměr. Atmosféra ve firmě houstla a já rozpoznal dobře ten vypuzovací efekt. Bylo mi čtyřicet a byl čas na zásadní změnu.
A tak jsem si řekl, že věnuji rok práci kouče a pak se uvidí. A jako bych vstoupil na loď, která už byla nachystaná. Všechny ty metody a přístupy a propojování s vizemi a hodnotami najednou dostaly reálný obraz.
Zažíval jsem ve svém životě i v životech svých klientů, jak se realita mění podle toho, o čem člověk sní.
Miluji koučink. Je to, bohužel, podivný název pro službu, která je tak podporující a respektující jiného člověka.
Lidé se mi víc a víc jeví jako příběhy, které mi o sobě vyprávějí. Nesou s sebou tolik zranění z minulosti. A když se jich zeptáte, jak by si přáli, aby jejich příběh pokračoval, a oni s vámi začnou hrát tu hru na tvorbu scénáře svého příběhu, vidíte, jak jim začnou zářit oči. A mají chuť začít pracovat na změně. A při dalších setkání se opatrně dotýkají toho, že to jde. Že se jejich příběh začíná vyvíjet tak, jak si to vysnili.
Já jsem to zažil sám u sebe. Včetně těch lekcí pokory, kdy se věci dějí jinak a je to tak pro život lepší. Protože koučink není bublifuk vzdušných zámků. Je to způsob, který vede člověka k tomu, jak žít na Zemi v souladu se Životem.
