Písně píšu od puberty. Jsou pro mne záznamem toho, co v životě prožívám. Podobně si jiní lidé pořizují fotografie nebo píší deník.
To je první fáze: Inspirace. Něco se odehrává ve vnějším světě a můj vnitřní svět no to reaguje.
Následně nastává druhá fáze: Dozrávání. Mám odpozorováno, že píseň zraje zpravidla několik týdnů. Objevují se různé představy, emoce nebo kytarové riffy či základní motiv melodie. Jakoby se skládaly pomyslné puzzle do budoucího celkového obrazu.
A v jednu chvíli nastane okamžik, kdy si píseň sama řekne, že je správný čas a vydá se do světa lidí. Příchod písně na svět je u mne spojený s velkými emocemi. Objeví se slovní obrat nebo specifická intonace, melodie, a je to ten přímý zásah do světa, ve kterém žijí ještě nenarozené písně. Napojení.
A tím propojením se spustí proces třetí fáze: Narození bytosti, která se jmenuje píseň. A má své jméno, například Někde nad hlavou bílá křídla, Všechno co mám rád nebo Rainbow Garden Ball.
A tímto způsobem ke mně přišlo doposud zhruba sto dvacet písniček. A dalších asi čtyřicet jsem napsal ve spolupráci s jinými lidmi.
Každá píseň je spojená s vnitřním filmem, který se zakládá do pomyslné promítačky v mém neokortexu, tedy ve vizualizační části mozku. A když hraji své písničky, zároveň pozoruji opakovaně znovu a znovu ten samý film. Emoce už nebývají tak silné jako na začátku, ale film tam pořád běží.
Zjistil jsem, že i jiní lidé si někdy uvnitř pouští své filmy, když poslouchají písničky. A mají s nimi spojené silné emoce, vzpomínky, sny. Pro mnohé lidi je chvíle, kdy hrají “tu naší” nebo “tu mojí” okamžitou připomínkou a přenesením do jiného času a jiného místa.
A tak jsou moje písničky pořád se mnou a je to už dost početná parta, se kterou jsme pořád v kontaktu. Ať už v intimních chvílích doma nebo na koncertech.
