Pokud máte skutečný tým, tak je pro něj charakteristický takzvaný team spirit, tedy týmový duch. Není to už skupina jednotlivců. Je to sdružení. Společenství. Kmen. Firma. Parta.
A tento tým se dá koučovat, jako by to byl jeden klient. Má jistou esenci, která jej drží pohromadě. A tento tmel je zároveň pružný, takže umožní jak projevení pohledu JÁ, tak projevení pohledu MY.
Setkal jsem během své profesní kariéry, ať už kouče nebo manažera, jen jednou s tím, že tým měl definovaná “Pravidla hry”. Své vlastní stanovy.
Ve zbytku týmů to bylo zpravidla tak, že šéf týmu měl představu, jak má tým fungovat, a mlčky předpokládal, že ostatní to mají stejně. Přece nejsou hloupí.
A další členové týmu to měli obdobně. Měli nějaké zkušenosti a podle nich předpokládali, že to bude fungovat. Všechno to však bylo jen ve stavu domněnek a očekávání.
Pokud si tým stanoví svá vlastní “Pravidla hry” a dosáhne konsenzu, tedy všichni souhlasí, okamžitě to mění náladu.
A podobně to je se sdílením hodnot a vizí. Nejlépe totiž fungují jako tmel týmu a podpora týmového ducha společné hodnoty a sny.
A z těchto základů vycházejí akční plány. Tým si sám říká, co je pro něj důležité (hodnoty), kam směřuje (vize) a jak dosáhne svých cílů (akční plány).
Šéf takového týmu je v situaci kapitána lodi, která pluje do cílového přístavu.
Týmový kouč je pro šéfa týmu tím, kdo mu umožní soustředit se plně na obsah práce týmu a je nápomocen v hlídání struktury setkání, podpoře kreativní týmové komunikace a zaměření na výsledek.
