Vrátka ke svobodě

Ráno jsem, při procházce se psy, viděl na dálku na vrátkách do zahrady něco černého s bílou šmouhou. Myslel jsem si, že to je nějaký špinavý hadr a někdo ho přivázal na jednu z planěk, ze kterých jsou vrátka vyrobena. Jarek na něj skočil, očuchal a dál se věnoval hárající Bylince. Má v tyto dny své jasné priority.

Jak jsem přišel blíž ke vrátkům, viděl jsem, že ten zdánlivý hadr je straka. Moc jsem nechápal, co se jí stalo. A jak se to stalo.

Bylo to zjevně téměř dospělé mládě. Její rodina se u nás usídlila na vysokých akátech minulý rok a udělala si takové to nádherné stračí hnízdo. Jak to má i střechu a všechny klacíky do sebe tak zapadají, že přežije i silnou bouřku. 

Starý pár vyvedl mladé a od jara lítá po zahradě koordinovaný gang pěti strak. To, že straka patří mezi zpěvavé ptáky, mi přijde jako nemilosrdný žert lidského kádrování a potřeby zatřiďování.

A tohle mládě, visící za hlavu mezi dvěma plaňkami zahradních vrátek, se snažilo dostat z pasti, která na něj sice nebyla nastražená, ale prostě tam jen byla. Jako součást vrátek. A moc se mu to nedařilo. Hrabalo pařátky, aby se dostalo nahoru, ale nemělo se čeho chytit a tak tam odevzdaně viselo.

Chtěl jsem nebohou straku vysvobodit a v hlavě mi proběhla myšlenka :„ Ať tě neklovne zobákem do dlaně. Jako tehdy ten jestřáb “. 

Sundal jsem si tedy triko, použil ho místo rukavic a opatrně ji vzal do dlaní a pomalu vytáhl nahoru mezi plaňkami. Přehodil jsem ji přes plot a ona odskákala do bezpečí křovin a stromků. Odkud se vzápětí ozvalo obrovské množství zvuků, vycházející z legendárních syrinxů celé její rodiny

Chvilku to na mně působilo tak, že se všichni radují a vzápětí mi přišla myšlenka, že možná dostává od rodičů nějaký ten világoš typu : „Kolikrát jsme ti říkali, že tam nemáš lézt ? Buď ráda, žes to přežila ! “

Jarek se během celé té mojí záchranné akce snažil nakrýt Bylinku, i když to má výslovně zakázáno.

Po příchodu domů jsem vyprávěl celý ten ranní zážitek Alče.

A slyším se jak říkám „…tak jsem si sundal triko, aby mne neklovla do dlaně ……jako ten sokol tehdy … vlastně jestřáb …..tedy ……vždyť to byl vlastně tehdy sen….”

Když mi táhlo na čtyřicet, zdál se mi sen, v kterém jsem měl možnost osvobodit srnu-ovci nebo jestřába. Oba viseli hlavou dolů, ovázáni drátem a dívali se na mně. Osvobodil jsem napřed jestřába a dal mu jablko a on mne klovnul do dlaně a odletěl i s jablkem. Chtěl jsem osvobodit i srnu-ovci, ale ona řekla : „ Takhle jsi se rozhodl“ a celý výjev zmizel.  

V mém životě se v letech, následujících tomuto snu, začaly dít věci, které mi přinesly velkou svobodu. 

A dnes ráno se mi propojily obě reality do jedné. Snová a běžná. Zároveň se díky tomu propojila opatrnost a svoboda. 

 Jakoby protiklady spolu tvořili jeden celek.

 

Někdy vám prostě dají rodiče világoš. Jako projev radosti z toho, že jste na živu.

 

(v červenci 2022)